Duna

Tuhle knihu jsem četl již podruhé. A měla na mě stejný, možná ještě větší účinek, než když jsem ji četl poprvé před mnoha mnoha lety.

Jedna z mých nejoblíbenějších sci-fi vizionářských knih.

No když se řekne klasika sci-fi, tak už mi automaticky vstávaj vlasy na hlavě, co že to zase bude za obsolentní hovadinu. Ale! Duna je fakt vybroušená. Perfektní. Podle dojmu by člověk čekal že byla napsaná tak aspoň v devadesátejch letech a ono ejhle, je to starý a moc dobrý. Všechno tam do sebe zapadá. Psychologie postav dle mýho soudu v podstatě nepřekonaná. Možná je to dobrý hlavně proto, že to prostředí ve kterým se to odehrává je vlastně hodně prostý, nikdo tam nehoní žádný technologie, jejichž představy prostě ve starších sci-fi nevyhnutelně zastarají..

V poslední době jsem se vrátil ke dvěma titulům, které jsem četl v devadesátých letech. Byl to Zaklínač a Duna. Zatímco Sapkowského Zaklínač, propadl Frank Herbert mě v Duně oslovil snad silněji, než když jsem Dunu četl poprvé někdy na přelomu 80. 90. let.